01 Úno Konflikt jako příležitost

Už jako dítě, jsem měla bezchybnou představu o dokonalém světě, v němž lidé vstupují do přátelských interakcí, které jim umožňují vybudovat pevné a šťastné vztahy. Předpokládala jsem, že je jednoduché s lidmi vycházet, tak, jak jsem to znala z prostředí vlastní rodiny. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vyměnila dětské bačkůrky za vysoké podpatky a začala objevovat skutečné barvy reality.  Nespočet malicherných hádek, bez možnosti se slyšet, porozumět si, či dokonce najít uspokojivá řešení. Nevěděla jsem proč, ale nedorozumění i bezmocnost, které jsem v hádkách spatřovala, pro mne představovaly jakýsi prostor pro zlepšení.

 Pro většinu z nás, interpersonální i intrapersonální konflikty představují noční můru, kvůli které nemůžeme spát. Neustálé přemítání o vhodné ostrosti, délce či pozici toho malého špendlíku, který nemůžeme vymazat z myšlenek, nás zavádí do slepých uliček vlastních činů. Čím rychleji a déle se snažíme udržet směr, tím hlouběji k našim srdcím se špendlík posouvá. Ať se jedná o mezistátní konflikt či rodinný spor, jeho zúčastněné strany mají jedno společné. Zranitelnost, především když se jedná o vlastní chyby.

Jako mlha zahalující silnici, emoce nás nutí měnit rychlost a směr, kterým se po cestě vydáváme. Pouhý vyděšený zajíc, který se hbitě ukryl do křoví, se nám jeví jako ten nejsilnější lev, který čeká u krajnice. Pozoruhodné je podívat se na stejnou situaci z pohledu lva. Najednou se zdá být zajíc tím silnějším. Jak k tomu došlo?

 Zájem o alternativní řešení sporů mě naučil, že je důležité přistupovat ke konfliktům od jejich základu, analyzovat jejich příčiny i důsledky. Kromě dalších významů pro mě konflikt také představuje příležitost pro změnu statusu quo. Nejen v rámci společnosti, ale také v rámci vlastních hodnot a postojích.

 Jedna z prvních publikací, která ovlivnila můj názor na to, jak vycházet s lidmi a řešit spory byla kniha Jak získávat přátele a působit na lidi, jejímž autorem je Dale Carnegie. Tyto strategie jsem úspěšně uplatnila nejen v profesním, ale i osobním životě. Na druhou stranu jsem se také naučila, že pouhé aplikování těchto strategií, bez jejich porozumění, nestačí.

Díky studiu alternativního řešení sporů na univerzitě Otago na Novém Zélandu jsem měla možnost absolvovat kurzy u známého mediátora a vyjednavače, profesora Ian McAndrewa. V rámci semestrálního intenzivního kurzu zaměřeného na mediace a vyjednávání jsem se naučila, jak rozpoznat důležité momenty v mezilidských interakcí a jak je využít pro další posuny v negociačním procesu. Překvapivým zjištěním pro mě byl fakt, že je důležité cítit se v konfliktních situací komfortně. Díky tomu mohou strany reagovat nejen pod vlivem emocí, ale zejména na základě rozumu. Emoce tvoří důležitou součást konfliktu, proto k úspěšnému prosazení našich cílů považuji za nezbytné naučit se jejich ovládání.

 Jedna z posledních zkušeností, na základě které jsem změnila svůj pohled na porozumění konfliktu byl kurz transformativního přístupu v mediacích. Dříve jsem se ztotožňovala s direktivním přístupem, kdy jsem považovala za efektivní uplatnění vlastních zkušeností v mediačním procesu. Po absolvování výše zmíněného kurzu nyní čelím výzvě ponechávat rozhodnutí plně na vůli stran. Zde vycházím z premisi, že každá ze stran je schopna činit vlastní rozhodnutí, a to taková, která jsou pro ni těmi nejlepšími. Mediátora vidím spíše jako průvodce stran na cestě k jejich řešením, ne jako odborníka na danou problematiku.

Přestože výzkumy ukazují, že direktivní přístup vede k vyššímu procentu vyřešených sporů, praxe prokázala, že čím více jsou strany motivovány samy se rozhodovat, tím více se chtějí těmito rozhodnutím dále řídit.

Naše gesta a slova jsou naděje i zklamání z pravdy. Mnohdy i ty nevyřčené myšlenky mohou bolet více, než ty než vyslovené. Domnívám se, že konflikt nám dává příležitost zlepšit se a stát se sebevědomými při prosazování svých cílů.